Make your own free website on Tripod.com
HUČÍNOVA AFÉRA: Cenný pracovník BIS byl odstraněn na objednávku radikálních komunistů
Vladimír Měrák

Přesně podle scénáře, který zveřejňoval bývalý poručík StB Ludvík Zifčák ve svém desinformačním plátku Nové Bruntálsko, odstranili noví představitelé Bezpečnostní informační služby dosud nejlépe hodnoceného pracovníka olomoucké expozitury BIS, bývalého disidenta a vězně komunistů Vladimíra Hučína.

"Odevzdal jsem kompletní výsledky své práce podložené technickými prostředky, z nichž vyplývá, že výbuchy byly organizovány na popud šéfa extrémní Komunistické strany Miroslava Štěpána," sdělil nám Vladimír Hučín týden předtím, než jej policisté za okolností srovnatelných s komunistickou totalitou zatkli a uvěznili. Z dalších indicií vyplývá, že bývalý komunistický pohlavár Štěpán pověřil realizací Ludvíka Zifčáka, který ovšem nedbal instrukcí a realizoval více než dva předepsané výbuchy. "Zřejmě proto Štěpán vyloučil Zifčáka ze své strany, protože cítil, že věc začíná být nebezpečná," uvažoval Hučín.

Hučínova sdělení ostře kontrastují s tvrzením Policie ČR, že Hučín za dobu vyšetřování série výbuchů na severní Moravě nepředložil žádné poznatky, které by vedly ke konkrétním pachatelům.

Jak jsme zjistili, současně Vladimír Hučín odhalil a dokumentací doložil přímé kontakty extrémní levice s oficiálními představiteli v České republice paradoxně trpěné KSČM. V době, kdy jsme s Vladimírem Hučínem mluvili, byl indisponován srdeční chorobou, pro niž odmítl doporučovanou hospitalizaci a léčil se doma.

Na 20. mimořádném sjezdu KSČ v Bruntále 24. února 2001 zaznělo prohlášení, že Vladimír Hučín bude do několika dnů zatčen. To se také stalo.

Vladimír Hučín pracoval devět let na olomoucké expozituře BIS a bývalými nadřízenými byl dlouhodobě hodnocen jako nejlepší pracovník. Pracoval na problematice levicového extremismu, jehož příznivci se právě na Moravě začali aktivizovat, a to především pod přímým či nepřímým vedením Ludvíka Zifčáka, známého tím, jak coby lžistudent Růžička v listopadu 1989 zavedl studentské demonstranty přímo do policejního sevření na Národní třídě.

Jenže 2.7.1999 do funkce ředitele BIS nastupuje vydíratelný Jiří Růžek (známá kauza, v níž šlo o zneužití pravomoci). Státní zastupitelství v dubnu 1998 rozhodlo, že případem zneužití pravomoci se nebude soud zabývat. Minimálně však z vyšetřovacího spisu, který je veden jako přísně tajný, vyplývá domněnka policie, že Růžek lhal, podváděl a při své práci používal nečisté zpravodajské metody.

Na jaře 2000 ředitel olomoucké expozitury BIS Petr Částečka překvapivě ztrácí osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi. Právě za vedení Petra Částečky byla olomoucká expozitura nejlépe hodnocena, protože vykazovala nejlepší výsledky. Protože se jedná již o několikátého příslušníka BIS jen z Olomouce, kterému za nejasných okolností odebrali osvědčení, začínají se všichni zasvěcení domnívat, že bezpečnostní prověrky jsou zneužívány. "Tato situace může nepochybně ovlivnit činnost služby. Prověrky jsou snadno zneužitelné, protože se neuvádějí důvody, proč někdo nebyl prověřen. Nikdo se to nedozví a to je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Tvrdím, že je to zneužíváno k vyřizování osobních účtů ve službě. Možná, že je to také jeden z motivů, aby se třeba nepokračovalo v práci na nějaké problematice," soudí bývalý šéf BIS Stanislav Devátý.

Na místo šéfa olomoucké pobočky byl jmenován Jan Princ. Ten však již dříve používal nepřípustného nátlaku na Vladimíra Hučína, aby vystoupil z Konfederace politických vězňů. Paradoxně tak Hučín měl opustit instituci, jež se za něj zaručila při vstupu do BIS.

Vladimír Hučín odmítal i nátlak, aby prozradil svou agenturní síť, která spolupracovala na odhalování činnosti ultralevice. Již 5.1.2001 však bezpečnostními prověrkami opět bez udání důvodu neprošel i Vladimír Hučín.

V té chvíli se již začíná ozývat Konfederace politických vězňů a přidává se Klub angažovaných nestraníků, jejichž členové mají Hučína prověřeného mnohem důkladněji, aby věřili objektivitě takových prověrek. Současně začínají být vyslýcháni novináři, kteří přicházeli do styku s Hučínem. "Přijel pro mě přímo ředitel Okresního ředitelství Policie ČR Jiří Zlámal a spolu s náměstkem krajské správy pro neuniformovanou policii Jiřím Pščolkou mě téměř dvě hodiny vyslýchali," mluví jedna z postižených žurnalistek Petra Uvírová (MS Den Olomouc). Zlámal, který se kromě nynějšího případu Hučína podílí rovněž na vyšetřování výbuchů, působil před rokem 1989 jako předseda celozávodního výboru KSČ na SNB v Přerově.

Padá první z absurdních náznaků, z čeho všeho by nejraději Vladimíra Hučína obvinili. Vědomě prý rozšiřuje nepravdivé informace o policii, tajné službě a vyšetřování série přerovských výbuchů. Kriminální policie v úzké součinnosti s centrálou BIS provádí rozsáhlé šetření s cílem zjistit, proč a v zájmu koho tak jedná," uvedla mluvčí policie Dagmar Bednarčíková. Za pár dní si na tento nesmysl, jímž policisté maskovali zastrašování novinářů, nikdo z policie nevzpomene.

O co jim jde ve skutečnosti, odhaluje naprosto nezúčastněný přítel Hučínovy dcery Jan Zlámal, který právě vykonává základní vojenskou službu. "Eskortovala mě vojenská policie do Ostravy," vypráví mladík, kterého "vyslýchali" celý den. "Předložili přede mě výbušniny a chtěli, ať se přiznám, že jsem je vyráběl pro Vladimíra," popisuje nátlak policistů.

Protesty politických vězňů a dalších Hučínových přátel nejsou nic platné, protože koncem ledna je Vladimír Hučín propuštěn z BIS. Následně je na něj stupňován tlak, aby odevzdal do jemu podezřelých rukou materiály odhalující jeho informátory. Nátlak se projevuje na Hučínově zdraví, které mu podlomili komunističtí žalářníci. Lékař jej chce okamžitě nechat hospitalizovat, Hučín odmítá s odvoláním na problémy v zaměstnání. Ráno 6.3.2001 využívá inspekce BIS nepřítomnosti lékaře v ordinaci a nátlakem přinutí zdravotní sestru vydat Hučínovu zdravotní dokumentaci.

"Nemohu prozradit lidi, za současné situace bych ohrozil nejen jejich zdraví, ale v některých případech přímo životy," konstatoval Hučín. Na to prohlásil předseda sněmovní komise pro BIS Jan Klas: "Tato věta se používá, když není co říct." Bývalí političtí vězňové několik dní později považují požadavek na prozrazení agenturní sítě za absurdní: "Neznám jediného agenta, který by tak nebezpečnou věc udělal," kroutí hlavou bývalý letec Milo Komínek.

Horlivý Princ jej za tento projev profesionality propouští na hodinu. Od té doby agent, který byl ve své práci příliš úspěšný, čeká na zatčení. Zatím totiž vše, co napsal Ludvík Zifčák, policisté do puntíku plnili. Zatčen je 7.3.2001 při cestě na komplexní vyšetření srdce.

Překotný zájem médií zaskočil policisty natolik, že nestandardně nechtějí sdělit, ani z čeho je Hučín obviněn. Posléze se nechají slyšet, že je to pro neuposlechnutí rozkazu, což by v České republice zřejmě bylo raritou, když nadto zatkli nemocného člověka a protože nezákonně zjistili podrobnosti, mohou jeho indispozice kvalifikovaně využít.

Nicméně policisté pracují přesně dle scénáře Ludvíka Zifčáka a snaží se najít za každou cenu "důkazy" Hučínovy spojitosti s výbuchy, které v minulých letech otřásaly Přerovem a Olomoucí. Týž den v 17:30 přijíždí k domu, v němž bydlí Vladimír Hučín s rodinou postupně sedmnáct policejních vozů, z toho tři nákladní.

Vyčerpávající a arogantní domovní prohlídka trvá až do 7:15 následujícího dne. Policisté odjíždějí s hubeným úlovkem. Dvě malorážky, které nepatří Hučínovi a pár desítek nábojů, které lze volně zakoupit.

Aniž by předtím někdo zajišťoval blízký židovský hřbitov, policejní kolona přijíždí v 11 hodin opět a tentokrát významně prohledává hřbitov, o který se Vladimír Hučín s matkou starají. Na hřbitově se policisté dle svědků procházejí "od ničeho k ničemu" a za hodinu a půl odcházejí s tím, že Hučínovým příbuzným sdělili: "Nic jsme nenalezli."

Přítomné novináře však předtím vyhnali daleko za zdi hřbitova a poté jim ohlásili: "Uvolněte prostor, bude se přenášet výbušnina." Novináři však nic nezahlédli, museli se spokojit s tvrzením policistů. V jejich rukou se prý mihl podélně zabalený předmět a větší obálka s předmětem připomínajícím láhev. Svědci se podivují, jak mohly takové předměty zůstat na hřbitově nepovšimnuty dětmi, které si tam denodenně hrají. Policisté totiž nesměli na hřbitově kopat, proto věci mohli najít pouze volně položené.

Pravděpodobnější je, že věci přinesli policisté sami, protože předchozího dne zažil jeden z kameramanů zvláštní příhodu. Vylezl si pro lepší úhel záběru na zídku hřbitova a prudká reakce policistů ze sedmnácti aut před domem všechny překvapila: "Okamžitě slezte dolů!!! Jedná se o historickou památku!" Nikdo z novinářů nepamatuje tak úzkostlivou starost policistů o naše kulturní dědictví. Nadto někteří z nich na hřbitově zaregistrovali pohyb.

Večer již policisté vítězoslavně oznamovali, že Vladimír Hučín je obviněn z nedovoleného ozbrojování. Tedy opět změna. Aby to nebylo tak nápadné, neuposlechnutí rozkazu zůstává nadále, avšak komunista Petr Uhl v Právu píše, že neuposlechnutí rozkazu je maličkost proti závažnějšímu nedovolenému ozbrojování. Není náhodou, že právě Petr Uhl napsal komentář Kozel zahradníkem diskreditující Hučína. Uhl je v případu osobně zainteresován a je pravděpodobně vydíratelný. Ludvík Zifčák se totiž před rokem 1989 specializoval na skupinu chartistů kolem Petra Uhla. Obdobně postižených novinářů i politiků je v Česku řada.

V pátek 11.3.2001 uvaluje olomoucký soud v Přerově na Vladimíra Hučína vazbu. Jednání proběhlo za zavřenými dveřmi. Soudkyně Emilie Richterová však prozradila dostatečně výmluvně, o jakou frašku na nezávislý soud šlo. "Můžete říct, co vlastně bylo nalezeno na židovském hřbitově?" zněla jedna z otázek novinářů po přelíčení. "Nevím," odpověděla soudkyně, načež nastalo trapné ticho. Kolegyně jí napověděla: "Trhaviny." Kamery zaznamenaly i pozdější marnou snahu soudkyně zachránit situaci: "Nějak mi to vypadlo."

Rodině Vladimíra Hučína nebylo dodnes sděleno, kde se Vladimír nachází. V nejbližší vazební věznici v Ostravě rodině tvrdí, že zde Hučín uvězněn není. Novinářům však říkají, že zde je.

Policie ještě v pátek ohlásila úspěch. "Máme dva svědky." Jenže jeden z nich je údajně trestně stíhán a druhý zůstává v anonymitě, takže se ještě můžeme těšit, jaké individuum policisté vytáhnou na světlo. Na příteli Hučínovy dcery jsme ilustrovali, jak česká policie v případu Hučín (a mnozí dobře ví, že i jindy) vyrábí svědky.

V neděli 11.3.2001 zasedala sněmovní komise pro kontrolu BIS, aby rozhodla, zda bylo v Hučínově případě postupováno správně. Byla vyslechnuta pouze jedna strana sporu - BIS ústy usvědčeného lháře Jiřího Růžka (viz V kauze jde o lhaní, podvádění a vydírání, MF Dnes 24.4.1999, str.3). Že komise je objektivní, nelze předpokládat. Zasedá v ní komunistka Zuzka Rujbrová, jejíž stranu právě Hučín odhalil. Typické pro českou demokracii je, že v komisi seděl poslanec František Ondruš, který rovněž neprošel bezpečnostními prověrkami, a o němž Ludvík Zifčák ještě před volbami věděl, že studoval VUML.

K případu Hučín byla vydána řada článků. Některé z nich jsme soustředili na www.iRegion.cz. Minulou činnost Ludvíka Zifčáka mapujeme rovněž v iRegionu. Naleznete tam také další dokumenty, například čerstvý protestní dopis krajské rady bývalých prověrkových komisí, která se sešla v sobotu 11.3.2001 ve Frýdku-Místku.

Vladimír Měrák, Lenka Daňhelová, Ladislav David, 11.3.2001
Převzato z Neviditelného Psa